jak se máte tam na druhý straně? Dnes je neděle 13.9. a my kroutíme druhý den v Aucklandu. Právě jsme se s Tomášem vrátili z Car marketu a následné procházky cestou domů. Ale hezky popořadě…

V prvním příspěvku jsem se Vám hlásil z Taipei, kam jsme přiletěli ve středu večer místního času. Přespali jsme nakonec na letišti i s celou bagáží. Letiště v Taipei bylo luxusní, ale na tolik klimatizované, že jsem se budil zimou. Moc pohodlné to na sedačkách (ač polstrovaných) nebylo, takže jsme se moc nevyspali. Druhý den (čtvrtek) jsme po ranní hygieně uložili krosny do baggage storage a šli se nasnídat do místního food Courtu. Dal jsem si typickou asijskou snídani v podobě slané rýžové kaše. V podstatě taková polévka s jarní cibulkou a „hnědým“ vejcem. To vajíčko je asi vařený v nějaký sojový vodě… Celkem jsem se nadlábl a pak jsme šli shánět spojení do města. Nejdříve jsme se přihlásili na prohlídku města s průvodcem, která je zdarma. Ranní prohlídku už jsme nestíhali, takže jsme vzali tu, která začínala v 13:45. Já jsem se chtěl podívat po nějaké technice, jelikož by měla být na Tchaj wanu levná. Našel jsem market, kde by mělo být zastoupení spousta značek. Letiště v Taipei je však daleko od centra města a není na metru, tudíž by cesta do tohoto marketu trvala minimálně hodinu. A autobus, který by nás dopravil poblíž, již odjel a další by jel až za hodinu. Nakonec jsme tedy zůstali na letišti a celé dopoledne jsme hledali na internetu bydlení v AKL, nabídky aut apod. Já ještě ke všemu řešil zálohu svého „zavirovaného“ telefonu. Nakonec Tomáš sehnal přes Airbnb ubytování u Francouze Lewise přímo v centru Aucklandu. Po obědě ve food courtu (dal jsem si kombinace kuřecí řízek od asiatky a hranolky s colou z Burger kingu) jsme se pomalu odebrali ke srazu na prohlídku města. Milý průvodce s perfektní angličtinou nás vyzvedl přesně na čas. Prohlídky se nás zúčastnilo celkem 6. My 3 a 3 další Němci. Minibusem jsme vyrazili do centra. Nejdříve jsme zastavili u prezidentského paláce. Kromě nádherných, zdobených budov čínského stylu jsme viděli i střídání stráží u sochy prezidenta Čínské republiky Chiang Kai-Sheka.

 

Pak jsme si prošli místní muzeum a nasedli zpět do autobusu, který nás zavezl k Tapei 101, což je nejvyšší budova v Taipei a zároveň luxusní obchodní dům. Než byla postavena „Chalífova věž“ v Dubaji, byl Taipei 101 nejvyšší budovou světa. Zde jsme po krátkém výkladu od našeho průvodce dostali volno cca hodinu na prohlédnutí obchodů, nakoupení suvenýrů atd. Nejdřív jsem se chtěl podívat po nějakém telefonu. Nejdříve to vypadalo, že nějnovější mobily zde seženu „za hubičku“, ale pak jsem byl vyveden z omylu, jelikož cena byla podmíněna uzavřením roční smlouvy. Nakonec jsem se tedy musel spokojit s tričkem „I love Taipei 101“, jelikož jsem potřeboval tričko na převlečení do letadla. Tak jsem zabil dvě mouchy jednou ranou. Ještě jsme udělali pár fotek s Taipei 101 a už jsme nasedali do autobusu, který nás zavezl zpět na letiště. 

 

 

Na letišti jsme opět obsadili naše „internetové“ doupě, kde jsem s mámou na dálku řešil aktivaci roamingu, který mi T-mobile i přes mé opakované ujišťování se v Praze na pobočce neaktivoval. Zjistil jsem, že nemít na cestě roaming, zvlášť když potřebujete ovládat internetové bankovnictví je celkem problém. Nakonec se problém povedl vyřešit, což se ale projevilo až v Austrálii na letišti. Mami, ještě jednou velký dík za pomoc!!! Pak už jsme se šli opět do našeho oblíbeného Food Courtu navečeřet, vyzvednout bagáž a pomalu jsme se přesunuli vláčkem na druhý terminál k Check inu.

 

 

Check in byl pro mě tentokrát opravdový horor a prožil jsem nejhorší muka. Při odbavování krosen nám předložili papír se všemi zakázanými věcmi. Ač jsme každý věděl, že v krosně máme něco nepovoleného, nechali jsme zavazadla odbavit doufajíce, že to na scanneru neodhalí. Tomáš mi vyprávěl historku o tom, jak ho jednou těsně před vzletem vyvedli z letadla, a musel z krosny vytáhnout bombu na plynový vařič. Jelikož jsme zjistili z palubních lístků, že nesedíme vedle sebe, šli jsme se ještě zkusit zeptat, zda by se s tím nedalo něco dělat. Chlapík u Check inu byl velmi ochotný, ale bohužel nám nakonec nedokázal vyhovět. A pak to začalo! Uvědomil jsem si, že kromě zakázané svítilny včetně baterek mám v krosně i zippo zapalovač, benzín do něj, panthenol ve spreji a další. No zkrátka jsem byl v tu chvíli jasnej terorista, kterej se chystá dostat v letadle k zavazadlu a sestrojit bombu. Polil mě horký pot a zděšeně jsem se blížil ke kontrole příručního zavazadla. Policajt si mě vyhmátl kvůli selfie tyči. Naštěstí mi ji ale nezabavil. Důkladnost této kontroly mě jen ujišťovala v tom, že mě z letadla vyvedou i kvůli věcem v krosně. Před vstupem do letadla jsem si ještě za poslední Tchajwanské dolary koupil v duty free shopu ponožky, jelikož jsem si jaksi zapomněl přibalit do baťůžku na cestu věci na převlečení. Pak už jsme vstoupili na palubu. Tomáš s Adélou seděli na druhé straně cca o 5 řad přede mnou. Já byl vedle nějakého maorského fanouška rugby. Během čekání na vzlet jsem nervozitou propotil nové tričko i ponožky. Nakonec jsme ale vzlítli, aniž by mě kdokoliv vyvedl z letadla. Ufff. Letíme do Brisebane. V letadle do Brisebane bylo celkem volno, takže jsem si mohl přesednout blíž vedle Tomáše s Adélou. Podíval jsem se na film o rugby s Morganem Freemanem a Matem Damonem, na chvíli usnul a pak už nám jak jinak než hezké a milé letušky přinesli snídani. Na přistání jsem si opět přesedl k volnému místu u okénka. V Austrálii byla ale hustá oblačnost a pršelo, tudíž výhled nebyl téměř žádný. V australském Brisebane nás čekala při transferu opět poměrně důkladná kontrola včetně kontroly na přítomnost drog. Mě paní s detektorem na drogy projela i pod čepicí. Prošel jsem:-D. Pokračovali jsme k naší odletové Gate, kde jsme cca 45 minut čekali, než nás pustili zpět do letadla, které bylo plné Maorů.

 

 

Teď jsme si začali uvědomovat, kam vlastně letíme. Tentokrát vedle mě seděla starší Australanka, která mě po obědě obdarovala sušenkou, kterou jsme dostali k obědu jako dezert. Pak nám letušky rozdaly arrival card, kterou jsme museli pravdivě vyplnit. Šlo hlavně o obsah bagáže, zda nevezeme nějaké biologicky nebezpečné či špinavé věci. Pak jsem si opět přesedl k volnému okénku a sledoval mezi mraky již pobřeží Nového Zélandu. Chvíli jsme se prolétli nad Aucklandem a už jsme dostali povolení k přistání. Po vystoupení z letadla jsem ještě konzultoval arrival card s Tomášem a nakonec ji celou vyplnit znovu:-). Pak už jsme se přesunuli k pasové a vízové kontrole. Pán za přepážkou mi poručil sundat čepici, našel si moje víza v systému, bouchnul štempl do pasu a řekl tu krásnou větu: „Welcome to New Zealand“. Nadšení trvalo ale jen do chvíle, než jsme si uvědomili, že nás ještě čeká kontrola na biologicky nebezpečné věci. Bagáž jsme si z pásu vyzvedli v pořádku, strhali ochranné folie a vyrazili k další přepážce. Paní jsme přiznali outdoorové boty a tak nás poslala dál k biologickému skeneru, kde byla nejvíc dlouhá fronta. Měli jsme tedy dost času na to vybalit boty z krosen. Naštěstí jsme prošli v pohodě a v tu ránu jsme si uvědomili, že jsme tu!!! Prostě paráda. 

 

 

Zéland nás přivítal nečekaným chladem. Nasedli jsme na autobus, který nás zavezl na Queen street, což je taková hlavní třída Aucklandu. Paní za volantem autobusu byla velmi ochotná a poradila nám, stejně tak jako všem ostatním backpackerům, kudy kam. Z Queen street už to bylo k našemu prvnímu si prozatímnímu bydlení u Francouze Lewise kousek. Po chvíli čekání se Lewis objevil a my se nemohli dočkat, až shodíme krosny ze zad a zabydlíme se. Po tom, co jsme vybalili, přišel Lewis a pozval nás se svým kamarádem Julienem na skleničku vína. Joooo kdyby jsedna sklenička:-D. Někteří z vás už vědí, jak to dopadlo a ti co nevědí, buďte rádi:-D. Nakonec jsme vytáhli své železné zásoby alkoholu (Hruškovice, tatranský čaj a tequilla). Padly téměř všechny stejně tak jako já vzápětí padl do „kómatu“ a probudil jsem se až ráno resp. odpoledne místního času s parádní kocovinou. Přiznám se, že jsem si takhle vstup na NZ nepředstavoval, ale bylo to velmi spontánní a hezké přivítání od Lewise s Julienem. A jak probíhal první den v Aucklandu  a vůbec i dny další? Co tu děláme celé dny atd., o tom zase v příštím příspěvku. Tak se zatím mějte hezky a děkuji vám za podporu.

 

 

Zdraví Vás Vojta