Jmenuji se Vojtěch Malý, ale v online světě mě najdete pod pseudonymem Vojta Malej. Používám značku  #vojtamalej. Narodil jsem se rok před sametovou revolucí v lednu roku 1988 v malebném západočeském městečku v Mariánských Lázních. Díky prostředí, ve kterém jsem se narodil a vyrůstal, jsem již od útlého věku měl blízko k přírodě. To mě předurčilo k mé budoucí vášni potloukání se přírodou a rybolovu.

Mou další velkou životní vášní se stal sport, čímž jsem se tak trochu vymykal rodinné tradici. Od malička jsem miloval jízdu na kole. Na základní škole v pražských Dejvicích jsem se kamarádil se spolužáky, kteří hráli fotbal za Duklu, takže jsem s nimi často kopal na školním hřišti nebo na nedaleké Letenské pláni. Přál jsem si hrát fotbal „závodně“, ale jak jsem již zmínil, v naší rodině nebyl nikdo, kdo by mě do nějakého klubu prosadil.

Po zimní olympiádě v Naganu v roce 1998 jsem se jako spousta dalších malých kluků v mém věku chtěl stát budoucím Jágrem nebo Haškem, takže jsem upustil od fotbalu a začal jsem pilovat bruslení. Urputně jsem přemlouval mámu, ať mě přihlásí na hokej. Bohužel hokej byl v té době pro rodiče drahý špás a navíc jsem už byl dost starý. Takže jsem marně chodil 2 roky téměř denně bruslit na dnes již neexistující legendární pražskou Štvanici.

V roce 2000 jsem jakožto velký sportovní fanda sledoval přenosy z letní olympiády v Sydney a uhranul mi fenomenální australský plavec Ian Thorpe. Tady jsem konečně našel spřízněnou duší, jelikož můj bratránek a sestřenka v Kanadě závodně plavali, takže jsem získal podporu v tetě a strejdovi, kteří po revoluci začali pravidelně každý rok lítat do Čech. Nejdříve jsem začal chodit plavat k Ondrovi Šimáčkovi do dětského oddílu pražského vysokoškolského Enervit clubu na Strahov. Tady jsem získal základ. Bral jsem to hodně vážně. Chtěl jsem hrozně závodit, ale v Enervitu se k tomu moc neměli. Jednou přišla máma z práce a říkala, že dcera její kolegyně trénuje plavání na Slavii v pražském Edenu. Netrvalo dlouho a stal jsem se součástí týmu vedeného Evou Barešovou a to i přesto, že mi původně bylo řečeno, že na závodní plavání vzhledem k mému vysokému věku už nemám. O to víc jsem to bral vážně a nevynechal jsem jediný tréning, kterých bylo v týdnu 11. Čili jsem chodil před školou i po škole a k tomu v sobotu.

Jako doplňkový sport k plavání jsem tehdy měl silniční cyklistiku. Miloval jsem tu volnost, kterou mi cyklistika dávala. Jako jeden z mála vrstevníků jsem se mohl sebrat, sednout na kolo a vypadnout za Prahu i když máma doma trnula. Měl jsem 50km okruh z Dejvic přes Horoměřice, Velké Přílepy, Okoř a Kralupy nad Vltavou. Jednou týdně po sobotním plaveckém tréninku jsem pak jezdil delší vyjížďku po stopách mého oblíbeného literárního autora Oty Pavla na Křivoklát k Rozvědčíkovi na ovocné knedlíky a pivo, kterému jsem v té době začínal přicházet na chuť.

Když jsem v září 2003 nastoupil na pražskou střední průmyslovku sdělovací techniky, sport šel trochu do pozadí a já se začal více soustředit na filmové umění a televizní techniku. Puberta se mnou v té době naplno cloumala, takže jsem vyměnil tréninky za scházení se se spolužáky v pražských putykách. Osud tomu chtěl, že jsem po 4 letech úspěšně složil maturitní zkoušku a pokračoval ve studiu filmové produkce v jihočeském Písku. Můj  bohémský způsob života nabral grády. Po dvou letech (2009) jsem si řekl, že už to takhle dál nejde a rozhodl jsem se najít si práci. Dopomohl tomu také fakt, že jsem již měl v podstatě dostudovanou VOŠku a chyběla mi jen státní zkouška, kterou jsem si s odkladem dodělal za rok.

Jak jsem již zmínil, práci jsem si začal hledat už rok před dokončením písecké filmovky. Nastoupil jsem jako technik na TV Barrandov a odstartoval tak svou televizní kariéru. Na Barrandově jsem vydržel do chvíle, než společnost přebralo nové vedení v čele s panem Soukupem. Naštěstí jsem již v té době jako OSVČ spolupracoval s Mladou frontou na výrobě televizního magazínu o moderních technologiích Digiport, kde jsem působil v roli produkčního. Byla to pro skvělá nová zkušenost a hlavně jsme měli všichni radost, že tvoříme zajímavý obsah. Bohužel po natočení 10ti dílů byla výrobna zastavená a přednost dostalo znovuoživení TV metropol, kterou Mladá fronta po krachu převzala. Cca rok jsem tedy působil jako produkční TV Metropol, než znovu krachla. Tenkrát jsem se ze dne na den ocitl bez práce, takže jsem si přivydělával brigádama, než jsem nastoupil jako technik do motoristické televize Sport 5. K tomu jsem poté přibral i technickou pozici na TV Nova.

Takto jsem působil až do září 2015, kdy jsem se rozhodl pro další životní krok a to dlouhodobý pobyt v zahraničí. Získal jsem roční pracovně turistická víza na Nový Zéland. Tím se začala psát nová etapa mého života coby do té doby nepoznamenaného cestovatele. A to doslova, jelikož jsem vůbec poprvé v životě seděl v letadle až právě cestou na Zéland. Na Zélandu jsem strávil nádherný rok. Byla to obrovská zkušenost a svoboda. skoro 3/4 roku jsem bydlel v autě. Objel jsem oba Zélandské ostrovy a vyzkoušel si různorodé sezonní práce. Více si o mém působení na Zélandu můžete přečíst zde.

Během Zélandu jsem si udělal výlet i do Austrálie a strávil 2 týdny přes Silvestr v Sydney. Jelikož jsem naplno propadl kouzlu cestování a programu Working Holiday, zažádal jsem začátkem roku 2016 o obdobná víza do mé vysněné Kanady a světe div se, vyšlo to! Tím byl plán na další rok po Zélandu jasný. Během návratu ze Zélandu do ČR jsem ještě strávil měsíc v Thajsku. Pak už jsem se začátkem prosince vrátil do Čech strávit Vánoce s rodinou.

Koncem února 2017 jsem opět vzlétl z pražské Ruzyně. Tentokrát jsem ovšem nabral západní směr a odletěl do kanadského Toronta, kde bydlí moje sestřenka Michelle. V Torontu jsem pracoval v kuchyni v restauraci Bottom Line, navštívil jsem slavnou hokejovou NHL a pomalu spřádal plány na nadcházející léto. Jelikož jsem chtěl druhou část mého kanadského pobytu strávit na západním pobřeží ve Vancouveru, kde jsem chtěl navštívit bratránka a pokusit se chytit v kanadském filmovém průmyslu, rozhodl jsem se v létě přejet Kanadu napříč na kole. O tomto mém epickém počinu se můžete dozvědět více v sekci Kanada nebo pod heslem Bike Swipe Canada 2017.

Bohužel se mi ve Vancouveru nepodařilo uchytit dle mých představ a proto jsem se musel po vypršení pracovních víz vrátit do ČR. Po návratu jsem pracoval jednu sezonu jako cyklo mechanik u pana Štěrby na Spořilově. Pak už si mě zase našla televize. V současné době spolupracuji s několika českými sportovními televizemi a produkcemi na různých pozicích od techniky (TV Sport 5), přes kameru (ToDo production) po produkci (O2TV Sport). 

Tak takový je můj dosavadní životní příběh. A co bude dál … 

#vojtamalej