Odlet směr Taipei

Tak už je to tady. Právě sedíme na letišti v Taipei a nemůžeme si to tu vynachválit. Po větších či menších útrapách na letišti v Římě a v Dillí začínáme žít náš sen 🙂 ale popořadě…

Odbavení v Praze proběhlo bez problémů i přesto, že jsme vlastně nikdo neměl příručák dle požadavků na váhu, rozměr nebo obsah. Rychle jsme si ještě dali poslední malou Plzeň „na exáka“ v bezcelní zóně. Hádejte za kolik 😀 3x MALÝ Plzeňský Prazdroj za 285 Kč. Pak už rychle k naší Gate a do letadla. VÍTEJTE NA PALUBĚ. Airbus 319 od Alitalie odpovídal tomu, že s ním letíme jen do Říma. Hned na začátku mě čekalo nemilé překvapení v podobě neochotné paní, která mi zasedla místo u okénka. Po tom, co jsem jí oznámil, že mi sedí na místě, jen nonverbálně pokynula na řadu za mnou, zda bych se nemohl posadit tam. Znáte mě, jakej jsem dobrák, takže si domyslíte, jak to dopadlo. V další řadě seděl český pár letící do Palerma. Týpek letěl také poprvé, tak jsme se dohodli, že on bude sedět u okénka na start a já na přistání. A tak to taky bylo. Alpy jsem, ale tím pádem neviděl. Škoda.
V Římě nás chvíli vozili autobusem po letišti. Pak paní na celnici chtěla vidět vytištěnou naši elektronickou letenku. Tomáš s Adélou ji bohužel neměli (od čeho to taky potom je elektronická letenka, kterou si paní klidně mohla vyjet na netu). Navíc internet na letišti moc nefrčel, ale nakonec se to povedlo nějak dohledat a prošli jsme. Nakonec jsme se dostali k našemu Check inu. Slečna od Alitalie si s 3 Čechy před námi, letícími durch do Aucklandu a následně s námi trošku lámala hlavu, ale nakonec jsme palubní lísky dostali (všichni tři vedle sebe), tak jsme se v klidu mohli jít najíst. No, pizza od Italů na letišti byla horší, než u nás na Národce 😀 Pak už jsme se odebrali k naší Gate a milé letušky od China Airlines nás přivítali na palubě. Odlítáme tedy kolem 11 večer směr Dillí Airbusem 330. Bohužel okénko se nekoná. Jsme na trojce uprostřed. Servis China Airlines je skvělý. Jídlo výborné. Letušky v pohodě. Někteří Indové s malými dětmi dělají problémy, ale pak se to nějak uklidní. Bohužel ani během letu do Říma ani během letu do Dillí nefunguje na obrazovce sledování letu na mapě s dalšími informacemi o letu. Ráno dostáváme vydatnou snídani (vajíčka s opečeným bramborem a kuřecím masem). Fakt si debužírujeme. Na přistání si zase opět sedám k volnému okénku, které přes noc měly rezervované letušky. V Dillí se o nás nejdřív hezky starají, Dají nám veškeré informace (za cca 2 hodiny boarding). Dáváme si tedy hygienu v umývárkách, načež nás začíná nahánět nějakej zřízenec od China Airlines „Hurry up. Your transfer…“ Nechápeme. Vždyť máme ještě spoustu času. Protahuje nás rychle ke kontrole. Adéla s Tomášem relativně hladce projdou, zatímco já čekám, až na mě přijde řada. Říkám zřízenci, že mám last call. Ptá se, kam letím, a když mu odpovím, říká „I’m China Airlines, I know what to do“. Konečně procházím bezpečnostním rámem a dostávám se k ruční kontrole, ale další oficír, který si mě vzal na paškál, nemůže za boha zprovoznit ruční detektor kovů zfušovaný režnou nití. Pak už vidím původního oficíra, jak odvádí Tomáše a Adélu ke Gatu. „Halooo, já jsem tu taky a letím poprvé“. Nakonec to oficír zprovozní a já letím po eskalátorech nahoru. Tam ale vidím jen nákupní zónu nic víc. „A sem v Pr… Ztratil jsem se!“ říkám si. Naštěstí jsem se za chvíli srazil s oním oficírem, který mě nasměruje, tak letím ke Gatu. Tam se dozvídám, že ještě ani nepouštějí dovnitř.

Sosání informací z internetu na letišti v Taipei po příletu.

Po chvíli se Gate otvírá a my se tak dostáváme zpět na palubu. Nakonec si rovnou sedám sólo k okénku, kde prožívám celý 6 hodinový let do Taipei. Indie vypadá z vejšky dost pustě. Konečně mohu sledovat i průběh letu na mapě. Postupně přibývá oblačnosti. Dostáváme opět bezchybný oběd a k tomu si dávám Taiwanské pivečko. Taková slabší desítka. Pak na chvíli usínám. Postupně se přes časová pásma dostáváme k soumraku. Do Taipei už přilétáme za úplné tmy. Taiwan je z vejšky v noci parádní. Těch světýlek. Skoro mi to připadá, že svítí celý ostrov. Na letišti nás Taipei doslova dostává. Nejdřív projdeme imigrační kontrolou. Naše krosny nakonec taky nacházíme na pásu. Paráda. Když se ptáme na informacích milého Taiwance na úložnu zavazadel, ochotně nám kreslí mapku, kudy se tam dostaneme a v Taiwanských znacích píše na papír vzkaz pro zřízence v úschovně aby věděl co po něm chceme. To nakonec nepotřebujeme, protože Tchajwanci umí bezvadně anglicky. Po přepočítání ceny na CZK nevěříme svým uším, Úschovna na den za 75 Kč 😀 To letiště tu je naprosto úžasné. Čistota. Vstřícní lidé. Na každém rohu stojany s pitnou vodou (studenou, teplou a vařící) zdarma, všude stojany se zásuvkama včetně USB na dobíjení. Rychlý internet zdarma. Výborné místní jednohubky. A i přesto, že je půlnoc, tak je venku příjemně na tričko. Sem se prostě musíme vrátit. Tomáš s Adélou zatím googlí ubytování na první dny v Aucklandu, zatímco já píšu blog. Za chvíli půjdeme uložit bagáž a trochu se prospat. Jo a sedačky tu mají všude polstrované a bez opěradel, aby se tu dalo pohodlně přespat:-). Zítra nás čeká okružní jízda vyhlídkovým busem (jak jinak než zdarma):-D. Tak uvidíme, co uvidíme. Zatím ahoj a dobrou noc:-).