Ahoj. Tak zase po delší odmlce jsem se dokopal k sepsání dalšího článku. Jak jsem již zmínil v předchozím článku, během posledního týdne, který jsem strávil začátkem října v Aucklandu, jsem podnikl několik výletů. Ten nejzajímavější jsem si schoval na samostatný artikl, jelikož si to jednoznačně zaslouží.

Většina z vás určitě bude znát anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena a jeho trilogii Pán prstenů. Filmoví fanoušci pak určitě znají filmové ztvárnění tohoto díla režisérem Peterem Jacksonem a určitě většina z vás ví, že se tyto filmy natáčely právě na Novém Zélandu. Od chvíle, kdy jsem začal plánovat svou cestu na NZ, mi bylo jasné, že se musím do míst, kde se film natáčel, podívat. Sice nejsem příliš velkým fanouškem žánru Sci-Fi a Fantasy, ale bral jsem jako milou povinnost návštěvu filmových lokací už jen kvůli tomu, že jsem vystudovaný filmař :-). Nijak jsem ale po svém příletu neřešil, kdy konkrétně tuto návštěvu uskutečním. K tomu mi dopomohlo náhodné setkání s Karlem, Čechem, ze kterého se po krátké komunikaci vyklubal rodák ze Šárovcovy Lhoty, tedy obce v Podkrkonoší, kde máme chalupu! Svět je zkrátka malej:-D. Oba jsme se v Aucklandu nudili a tak Karel navrhl vyrazit na výlet právě do Hobitína, hlavní filmové lokace Pána prstenů. Návrh na tento výlet jsem samozřejmě okamžitě s nadšením přivítal. Stačilo už jen dohodnout termín a mohli jsme vyrazit.

Volba nakonec padla na neděli 11. října. Ráno jsem vyzvedl Karla v centru Aucklandu a už jsme si to valili 160 km jihovýchodně od Aucklandu po 1, 2 a na závěr 27 státní silnici do městečka Matamata. Termín jsme několikrát záměrně měnili dle předpovědi počasí, abychom měli co možná nejlepší pozorovací a fotografické podmínky, což se nám již cestou začalo plnit. Když jsme dorazili do Matamata, bylo už krásně slunečno. Dali jsme si rychlý oběd v podobě výborného, bohatě plněného kebabu od milé servírky a pak už jsme to měli přímo do tzv. Hobbiton movie set co by kamenem dohodil. Postupně se před námi otevírala nádherná, skoro až kýčovitá scenérie kopečků se sametovým trávníkem nepřetržitě upravovaným všudypřítomnými ovcemi s jehňátky. Chvílemi jsem měl pocit, že koukám na malovaný obrázek. Pak už jsme dorazili přímo na místo, označené cedulí Hobbiton. Na velkém, z větší části zaplněném parkovišti jsme nechali auto a za 75 babek jsme si zabookovali prohlídku filmových lokací. Celkem drahá sranda, ale ve finále jsem toho nelitoval. Pán na recepci nám nabídl turnus buď o čtvrt hodiny dřív, který byl dost zaplněný nebo o 15 minut později, kde zatím nikdo přihlášený nebyl. Vzali jsme tedy druhou variantu a cca ¾ hodiny počkali v přilehlé zahradě s venkovním posezením, než na nás přijde řada.

Jako doma

Nakonec se nás v autobuse sešlo cca 9 lidí. Vyfasovali jsme vtipného, mladého průvodce a branou vjeli do tzv. The Shire neboli země Hobbitů. Po chvíli jízdy komentované upovídanou řidičkou autobusu jsme s průvodcem vystoupili a ocitli se tak nohama na zemi, po které se proháněl sám Frodo Pytlík, hlavní hrdina filmu. Průvodce začal prohlídku otázkou „Kdo neviděl film?“ aniž by tušil, jak mě touhle otázkou rozhodí. Raději jsem ale zamlčel fakt, že jsem kdysi dávno viděl jen první díl trilogie a ani jsem ho nedokoukal do konce. Nakonec se místo mě poslušně přihlásila malá holčička od Angličanů, kteří s námi absolvovali exkurzi. Průvodce si okamžitě udělal srandu a naznačil, že s lidmi, co film neviděli, se nebude bavit :-). Korunku tomu ale nasadil ve chvíli, kdy si mě otipoval jako posedlého fanouška Pána prstenů, jelikož jsem byl ověšen foťákem a kamerou a neustále něco fotil nebo točil. Vždy, když jsme se ocitli na nějakém významném místě, kde se ve filmu dělo něco důležitého, otočil se na nás a říkal, ať zhluboka dýcháme, aby to s námi nešlehlo. Postupně jsme prošli celý Shire, nasekali spoustu fotek a záběrů, dozvěděli jsme se od průvodce spoustu zajímavých historek a zajímavostí z natáčení. Například to, jak musel štáb na žádost zvukařů z rybníka vylovit všechny žáby. Také jsme viděli nádherný, obrovský košatý strom, u kterého nám průvodce oznámil, že ten strom je mimochodem umělý 🙂 Po více jak hodině jsme zakončili exkurzi stylově v hobití hospodě, kde jsme dostali zdarma drink.

Hobití hospoda

Pak už jsme se vrátili k autobusu s upovídanou řidičkou, která nás odvezla zpět k parkovišti. Poděkovali jsme našemu průvodci za hezkou prohlídku a šli utratit nějaké peníze do suvenýr shopu. Tenhle byznys asi docela nese, když jsem viděl ceny za některé suvenýry. Já jsem se spokojil s pohledem a tričkem na památku, Karel se rozšoupnul trochu víc. Ještě jsme se vyfotili na recepci se sochou Gandalfa v životní velikosti a vyrazili jsme domů. V Aucklandu jsme příjemně strávený den završili Valuenatorem ve Wendy’s na Queen street, kde jsme zhodnotili návštěvu Hobitína a pokecali o mých a Karlových dalších plánech na NZ. Karel mi pak ještě rychle nahrál na disk všechny tři díly Pána prstenů, abych mohl dohnat své nedostatky, rozloučili jsme se a já vyrazil zpět za Tomášem a Adélou na naše domácí parkoviště u hřiště.

S Gandalfem

Návštěvu Hobitína nakonec hodnotím kladně. Rozhodně nelituju celkem vysokého vstupného, jelikož je vidět, že peníze jdou zpět do Hobitína, který je opravdu hezky udržovaný. Pro milovníky Pána prstenů a nejen pro ně je tato návštěva velkým zážitkem a opravdu je co vidět. Návštěvu Hobitína tedy všem, kdo se chystají nebo už jsou na Zélandu, vřele doporučuji.

Příště už se můžete těšit na vyprávění o tom, jak jsem vyrazil z Aucklandu na východ za prací. Stay tuned!